16 otázok a odpovedí na tému vši s parazitologičkou Radmilou Zavadilovou

Ako sa najrýchlejšie zbaviť vší a čo to vôbec voš je? Je povinnosť niekam hlásiť výskyt vší? Zaberú na likvidáciu týchto parazitov aj babské rady? To sú len niektoré z otázok, na ktoré sa rodičia často pýtajú. Vytvorili sme preto za tím NYDA® dotazník, ktorý by mal odpovedať na väčšinu najčastejších otázok v rámci problematiky vší.

Na otázky odpovedá MVDr. PharmDr. Radmila Zavadilová, CSc. z Ústavu farmakológie a farmácie na VFU Brno.

1) Aké vlastne existujú druhy vší? A ktoré z nich sú najproblematickejšie alebo najnebezpečnejšie pre človeka?
Druhů vší je mnoho. Některé parazitují u člověka, mnohé jiné u různých druhů zvířat. V e střední Evropě je v současné době nejproblematičtější pro člověka veš dětská.

2) Kto sa vlastne zaoberá parazitmi?
Parazity a jejich působením na hostitele se zabývají především parazitologové, tedy humánní a veterinární lékaři – specialisté.

3) Kto sleduje bezinfekčnosť detských kolektívov?
Dohled nad bezinfekčností dětských kolektivů má na zodpovědnosti zřizovatel či organizátor akce, tedy např. ředitel školy, hlavní vedoucí tábora apod.

4) Keď je epidémia vší, kto situáciu monitoruje a kto vydáva odporúčania?
Vývoj parazitárních infekcí v dětských kolektivech sleduje hygienicko-epidemiologická služba, která rovněž vydává patřičná doporučení či metodické pokyny.

5) Čo to je voš? Do akej skupiny parazitov patrí?
Veš je hmyz, patří mezi hmyz bezkřídlý. Patří mezi parazity vnější, tedy ektoparazity, a to parazity obligátní, trvale ve všech stadiích setrvávající na hostitelském organismu.

6) Ako sa ich najlepšie zbavím?
Úplně nejlepší je se nenakazit. Ale pokud už k tomu dojde, je zapotřebí ošetřit pokožku s vlasy vhodným antiparazitárním přípravkem.

7) Aké choroby môžu vši prenášať?
Veš dětská není přenašečem žádného infekčního onemocnění.

8) Čo potrebujú vši k životu?
Veš dětská potřebuje  vlasy, na nichž se zdržuje a rozmnožuje , a lidskou krev, kterou se živí.

9) Ako ich vo vlasoch najlepšie nájdeme?
Veš je 2-3 milimetry velká, je tedy při podrobném sledování postřehnutelná prostým okem. Ještě viditelnější jsou již vylíhlá vajíčka – hnidy, které jsou světlé a tedy dobře viditelné i při velikostí menší než 1 mm.

10) Kde sa vši najčastejšie zdržiavajú?
U vši dětské se dospělci, larvy i nevylíhlá vajíčka  zdržují na vlasech, přibližně do 1 cm od pokožky hlavy.

11) Kedy a kde môže dôjsť k zavšiveniu?
Nejčastěji v dětských kolektivech jako jsou školky, školní třídy, tábory, prázdninové pobyty. K přenosu dochází nejčastěji přímým kontaktem, ale také předměty, jako jsou hřebeny, šátky, čepice, polštáře apod.

12) Existuje sezónnosť zamorenia všou detskou?
Určitá sezónost výskytu vší je vázána na sezónost  existence kontaktních dětských kolektivů (školní rok, tábory, období prázdnin…).

13) Aké sú vývojové štádiá u vší? A ktoré z nich sa najhoršie odstraňuje?
Vši jsou hmyz s proměnou nedokonalou. Kromě dospělce má několik stádií larvy a dále stádium vajíčka. Nejhůře se zbavuje vajíček čili hnid.

14) Aké existujú spôsoby (mechanické, fyzikálne, chemické ...), ako sa vší zbaviť?
Vší se lze zbavovat mechanicky vyčesáváním velmi hustým hřebenem, fyzikálně (poměrně problematicky) teplem či zabráněním přístupu vzduchu v zábalu hlavy) a chemickými látkami v šamponech, sprejích apod. lékových formách.

15) Ako vybrať bezpečnú terapiu, ktorá je účinná a rýchla?
Nejlépe je použít přípravky určené k odvšivování. Je třeba se seznámit s údaji uváděnými výrobcem a jeho pokyny pak dodržet. Obvykle je požadováno nejméně dvojí ošetření hlavy, protože přípravky nepůsobí na vajíčka. Je rovněž třeba si všímat upozornění na doprovodné nežádoucí účinky způsobené obsaženými chemickými antiparazitiky.

16) Ako sa pripraviť na vši? Ide to vôbec? Existuje nejaká prevencia?
Na vši se lze připravit snad jen psychicky, když si uvědomíme, že to není naše ostuda či projev špatné hygieny a že zavšivení může postihnout kohokoliv. Preventivní kroky jsou jednak administrativní a organizační jako např. potvrzené preventivní ošetření hlavy dítěte proti vším, vyžadované před nástupem na tábor, jednak maximální „odstup“ od možných zdrojů infekce (používat jen vlastní hřeben, nevyměňovat si čepice…).